„Mejdan skončil“, „Evropa v tiché panice“, “Kupujte zlato“… Namátkově vybrané titulky článků, které nyní vychází v celé Evropě. Většině uší zní stejně – stejně děsivě. Děsit však nechtějí, jejich smyslem bývá něco jiného: sdělit kterémukoliv občanu Evropy, že situace je vážnější, než jednohlasně tvrdí evropští političtí reprezentanti, jejichž pocit odpovědnosti vůči voličům však skončí přesně v den jejich odchodu z funkce. Jinými slovy říkají – občane, postarej se o sebe raději sám. Následují erudované návody, jak na to. Těmto návodům nelze obecně nic vytknout – až na to……
Až na to, že já osobně neznám mnoho rodin s malými dětmi, matek samoživitelek, důchodců, nebo dokonce i poctivě pracujících, kteří by mohli zítra jen tak zajít do své banky, vybrat statisíce a proměnit je třeba v ty pěkné, zlaté cihličky, nebo rozsáhlé pozemky na Šumavě.
A to zde máme ještě jeden faktor a jak dějiny ukazují, možná ten daleko nejzávažnější : Ani tomu nejpřipravenějšímu to nemusí vyjít, zůstane-li sám.
Posledních dvacet let „demokracie po Česku“ nás naučilo nepěkné myšlence, a sice, že kdo není z naší rodiny, je náš konkurent a de facto náš nepřítel. Není to nic, na co bychom mohli být pyšní, ale takto to fungovalo a byl to zkrátka způsob, jak co nejlépe přežít. Jenže teď se všechno pomalu mění a proto nevěřme, že Hejnic se tyto změny nedotknou. Nežijeme na Marsu. My žijeme přímo ve středu všech těchto změn. Co se nyní takto valí Evropou, „cedí se“ přes kabinet české vlády a dále to již dopadá přímo na nás, na občany.
Je velmi pravděpodobné, že jste to již nějak pocítili
i vy. Mám-li být konkrétní já, zde je můj stručný výčet:
1/ Letos naše Centrum pro rodiče s dětmi navštívilo nejvíce těch, kteří více než cokoli jiného hledali prostor důvěry , prostor pro komunikaci a místo, odkud by se mohli znovu nadechnout a začít řešit své problémy.
Problémy většinou ještě menší, než aby je musel řešit odborník, ale větší, než aby je člověk zvládl úplně sám. Problémy, kdy člověk potřebuje minimálně cizí ujištění, že jeho postup řešení je správný, anebo problémy, kdy už dokonce odborníka hledá , ale neví, kde najít toho správného a hlavně již OSVĚDČENÉHO. A hlavně – nově to už nejsou problémy dětí, maminek, nebo tatínků – jsou to záležitosti, které ohrožují rodiny jako celek!
2/ Na základě těžší ekonomické situace mnoha rodin, nás musela opustit i řada našich dobrovolných spolupracovníků, kteří s provozem Mateřídoušky nezištně a na úkor vlastního volného času léta pomáhali. Já jim touto cestou dnes znovu za všechnu jejich nesobeckou pomoc hluboce děkuji!
3/ Opět se rapidně zmenšil počet maminek, které Mateřídoušku navštěvují v dopoledních hodinách. Z toho jednoznačně vyplývá, že mnoho maminek, které by se měly v naprostém klidu věnovat své roli nejdůležitější
a nejkrásnější – svému mateřství, nevydrželo a pod tlakem strachu z existenčních problémů raději dál chodí do zaměstnání !!!
4/ Ministerstvo práce a sociálních věcí, které až dosud finančně zajišťovalo základní výdaje Mateřídoušky na energie ( tedy ty, bez nichž nemůžeme fungovat ani jako čistě dobrovolnická organizace ), nás pro příště odkázalo již jen na pomoc obce.
5/ Některé z firem, které Mateřídoušku až dosud podporovaly cestou sponzorských darů, tak letos již učinit nemohlo. Ne nechtělo, ale nemohlo. Já zase nemohu, než jim s největší svou upřímností poděkovat za to, že nám tolik let pomáhaly
a popřát jim hodně štěstí v nepochybně těžších letech příštích!
6/ O situaci našeho Mateřského a rodinného centra se ale doslechly další firmy, kterým osud budoucích generací v Hejnicích není lhostejný a tak se našly další finanční prostředky na udržení každodenního chodu Mateřídoušky. Nemluvíme zde přitom
o velkých společnostech žijících ze státních zakázek, ale
o malých místních firmách, jejichž vlastní rozpočet bývá spíše povážlivě napjatý.
Myslím, že body výše uvedené jasně deklarují směr vývoje naší společnosti.
Mateřídouška není Občanským sdružením vzniklým z nějakého chytráctví, pouze jako další, plně legální způsob, jak rozkrádat tuto zemi. Mateřídouška vznikla zcela spontánně a začala okamžitě neuvěřitelným způsobem fungovat a funguje i nyní – v době kdy velká část podobných organizací přestala takřka ze dne na den úplně existovat. Věřím, že je tomu tak proto, že od začátku nejsme ani jen „hernou“ pro malé děti, ani vznešenější náhražkou kavárenského zařízení pro maminky těchto dětí. Jsme místem, které rychle a prakticky odpovídá na potřeby těch, kdo projdou našimi dveřmi a já mám velkou radost, že Mateřídouška dál plní své poslání – přetrvává zájem o naše aktivity – chodí mnoho stávajících, ale také mnoho nových maminek s těmi nejmenšími, z blízka i z daleka ….
Plánů na další rok máme opět mnoho, ale jsou možná stejně nejisté jako ty vaše. Mohla bych zde citovat náměstka hejtmana kraje, pana Radka Cipla: „Podpora rodin dnes není pevně ukotvena v systému státní péče. Mateřská centra se musí opírat hlavně o pomoc svých vlastních obcí a měst.“
Chtěla jsem vám proto říci, že nyní už záleží na nás všech, zda Mateřídouška zůstane součástí Hejnic. Zda se ono léta budované zázemí pro hejnické děti a rodiny nestane pouhou vzpomínkou.
Jakkoliv jsou změny, které přicházejí bolestné, nejsou chybou, jsou nutným vývojem.
Otázkou tak pouze zůstává, jak na ně odpovíme. Budeme se
i nadále pod vlivem osobního strachu starat „pouze o své“, nebo si začneme vzájemně více důvěřovat a více pomáhat, abychom tak zvýšili vzájemné šance nás všech?
Slavný americký psychiatr Martin Scott Peck kdysi napsal:
„Život je těžký, je to série problémů. Chceme je řešit, nebo nad nimi naříkat? Chceme naučit své děti, aby je řešily?“ Nejspíš měl pravdu. Vždyť nikdo nám nikdy neslíbil
a zákonem nevyhradil, že náš život by měl být bez problémů. Život je těžký a je lepší přijmout to jako fakt, protože pak nás tato skutečnost přestane zneklidňovat a nám zbude prostor na to, abychom se z něj i tak dokázali radovat. Protože schopnost radovat se z prostých věcí života je základem štěstí.
Štěstí, které na nás nikde nečeká, ale které se musíme naučit pěstovat sami v sobě.
Do příštího roku vám proto ze všeho nejvíce přeji, aby jste si za všech okolností dokázali uvědomit, jak bohatí ve svém životě jste a kolik štěstí doopravdy máte.
Přeji vám klidné Vánoce a dobrý rok 2012
V Hejnicích 30. 11. 2011
Pavlína Bartošová, předsedkyně sdružení
Individuální poradna
